Jsem Bára a tento blog píši pro zachování své vlastní autenticity a přirozenosti. Je snadné se v každodenním shonu ztratit mezi běžnými povinnostmi a když si nedáte pozor, zjistíte, že žijete se seznamem úkolů přilepeným na čele a vlastní život vám utíká mezi prsty.
Stejně jako se člověk má právo rozhodnout, jak chce umřít, má také právo rozhodovat, jak chce žít. Svoboda volby je to nejcennější, co každá lidská bytost má a v současné době plné restrikcí a omezení se už bohužel dost obávám, že za chvíli nebude možnost rozhodnout se o čemkoliv, co se týká našich životů, nejen […]
Totální ochromení, paralýza, temnota; nevidím nikde ani ždibík světla, ve společnosti, v lidech, v sobě. Ve tmě čekám, až přijde od někoho zas další podraz, není komu věřit, kde se cítit bezpečně, není kam utéct. Každý projev života je okamžitě potlačen ve jménu obecného zdraví a lidský duch slábne a pomalu umírá pod frázemi plnými […]
Otvírat tohle téma je pro mne tak trochu jako odemykat Pandořinu skříňku, malinko pootevřu víko a vidím jen samé strasti a trápení, tak tu truhličku celý život raději přivírám a doufám, že se nic nedostane ven. Tento blog mi ale dává příležitost, abych všechno z truhly konečně pořádně vytáhla na světlo a zjistila, co se […]
Původně jsem měla rozepsaný článek o disciplíně a jak si jí udržet, pokud člověk za něčím jde, ale nedodělala jsem ho, nešlo mi to, mám s disciplínou asi trochu potíž. Hlavně mi ale došlo, že nechci psát žádné sluníčkové návody plné prázdných frází, kterých je dnes všude plno; na sociálních sítích, v lifestylových časopisech, odevšad […]
Listopadové nedělní odpoledne, venku pošmourno, sedím u počítače, usrkávám jogurtové borůvkovo-banánové smoothie a píši zas po dlouhé době nový příspěvek na blog. Mám pocit, jako bych se konečně prodrala z nějaké hloubky nahoru na hladinu a pořádně zalapala po dechu. Walda, kterému jsem udělala pelíšek hned vedle notebooku, aby na mě viděl, občas zvedne hlavu […]