Totální ochromení, paralýza, temnota; nevidím nikde ani ždibík světla, ve společnosti, v lidech, v sobě. Ve tmě čekám, až přijde od někoho zas další podraz, není komu věřit, kde se cítit bezpečně, není kam utéct. Každý projev života je okamžitě potlačen ve jménu obecného zdraví a lidský duch slábne a pomalu umírá pod frázemi plnými viny a kolektivní zodpovědnosti. Strach, úzkost a paranoia, každé slovo může být nebezpečné. Je možné ještě svobodně myslet a uvažovat, nebo už si má člověk raději hlídat co říká, píše, jak přemýšlí? Jsme v nouzovém stavu, buďme proto soudružsky ohleduplní a vzdejme se práva na vlastní svobodné rozhodnutí o svém zdraví ve prospěch obecného blaha. Vzdejme se práva na svůj vlastní život, nebuďme přece sobci!