Spřízněná duše

Otvírat tohle téma je pro mne tak trochu jako odemykat Pandořinu skříňku, malinko pootevřu víko a vidím jen samé strasti a trápení, tak tu truhličku celý život raději přivírám a doufám, že se nic nedostane ven. Tento blog mi ale dává příležitost, abych všechno z truhly konečně pořádně vytáhla na světlo a zjistila, co se bude dít, pojďme tedy na to.

Kdo se vyrovná Wonder Woman

Všechno vždy začíná u rodičů a mámin životní příběh mě asi nikdy nepřestane fascinovat. Je to jako v pohádce o chudém děvčeti, které ke štěstí přišlo. Nejde ale o sňatek s bohatým ženichem jako v Popelce, ale o velkou touhu po vědění, kdy se dívce z nuzných a nepodnětných poměrů podaří jako jediné z šesti dětí vystudovat vysokou školu a získat prestižní povolání. Dnes máma pracuje jako klinický psycholog a pomáhá třeba lidem řešit krizové životní situace. Častokrát mi pak vypráví o tom, jaké to bylo, nemít co do úst, co na sebe, jak kakao bylo jen o Vánocích a kupovalo se na dluh. Nejde tedy o příběh nějaké princezny, která s rukama v klíně pláče nad svým osudem a čeká na spanilého prince, jde o silnou nezávislou ženu, která se pro něco v životě rozhodla, šla za tím a dosáhla toho.

Když jsem byla malá a tohle všechno už o ní věděla, byla pro mě mamka ohromnou nepřekonatelnou ikonou a uvažovala jsem o ní jako o nějaké Wonder Woman, které se nikdo nevyrovná. Krásná, chytrá a nezávislá, no který mužský by si neolízl všech deset, aby takovou ženskou neměl doma. Spíš šlo o to, že bylo těžké najít někoho, o koho by se mohla v životě opravdu opřít a ke komu by také trochu vzhlížela a to už byla potíž. Chlapi se vždycky spíš opírali o ní a když vyšumělo první okouzlení, zůstala zas na všechno sama. Já jsem svého vlastního tátu viděla jen párkrát v životě a rozhodně to nebyl někdo, s kým by se dalo v běžném životě jakkoliv počítat a nikdy pro mámu ani nebyl rovnocenným partnerem, který by se dokázal rozhodovat sám za sebe a uměl plně převzít zodpovědnost za svůj vlastní život. Vždycky se spíš nechával někým nebo něčím vláčet. Rada, kterou jsem tuhle od mámy dostala, zněla:

“Nikdy od chlapa nečekej to, co čekáš sama od sebe.”

Moje reakce byla: “To mi přece ale nemůžeš říkat, to by bylo všechno nanic”, nato mamka s pokrčenými rameny odpověděla: “Takhle aspoň nebudeš zklamaná.” Co jiného byste čekali od Wonder Woman?

Vzorce myšlení

To, co se na mě valí z truhly, jsou určité vzorce myšlení a chování, které se mi vpálily do mozku, jak jsem je za ty roky slýchávala a pozorovala u žen naší rodiny:

“Mužští jsou slaboši.

Stejně se musíš nakonec spolehnout jenom sama na sebe.

Od chlapa nic převratného nečekej.”

Vedle mámy, je tu totiž ještě další obhájkyně těchto tvrzení – moje babička, ke které jsem jako malá jezdívala hodně na prázdniny a celé léto jsem s ní pak trávila na vesnici, kde jsem jí pomáhala starat se o domácí zvířata a zahradu, chodila k sousedům pro pravé kravské mléko, kradla na poli kukuřici a učila se lézt na stromy. Už dávno zemřela, ale z toho jak žila vím, že zůstala sama s šesti dětmi a musela se o všechno postarat i bez chlapa.

Znovu ženou

Co to s námi ženskými v naší rodině tedy je, že se chováme tak, že máme všechny velmi podobné životní zkušenosti. Je tu něco, co se musí změnit, aby už některá z nás byla konečně ve vztahu šťastná? Je tu nějaké kouzlo, které je třeba zlomit, nějaké hory, které je třeba přejít, nějaký úkol, který se musí splnit, aby kletba byla zrušena?

Jedno zaklínadlo tu je, začít se konečně jako žena chovat, nechtít být chlap v sukních, s mužskými soupeřit a kvůli pocitu sounáležitosti s ženami svého rodu se postupně dovést až na pokraj sil. Já s nikým nechci bojovat, poměřovat se, chci souhru a spolupráci. Chci muže obdivovat za to, co je jim vlastní, za jejich přirozenou sílu, rozhodnost, vedení a jejich typickou mužskou schopnost podat výkon, potřebu občas se zatnout, překonat a pak být na sebe hrdí (Bartošovi, 2019, s.113)1.

Je to tak, není třeba být Wonder Woman a chtít zvládat milión věcí denně, právě naopak. V tomhle případě je třeba se zastavit, uklidnit a věnovat se jen a pouze sama sobě a znovu objevit svou vlastní krásu, ženskost a jemnost (Bartošovi, 2019)2. abychom mohli muže inspirovat, ne se s nimi donekonečna porovnávat, to je pro nás přece tak vysilující.

Jako dcery jsme vychovávány k samostatnosti a odolnosti, v podstatě tak, abychom nikoho v životě nepotřebovaly a pak se není čemu divit. Už neumíme ukazovat, co je naší výsadou, stydíme se projevit svou citlivost a vnímavost, protože bychom pak mohly vypadat, že jsme slabé nebo neschopné.

To přeci nejde, co by si o nás pomyslel náš nadřízený? V práci je to ale něco jiného, tam se od Vás výkon čeká a mužská energie v tomhle pomáhá, umět se prosadit mezi ostatními, dotahovat věci do konce, plnit úkoly a dostát své roli, kterou v zaměstnání máte, být občas holkou od rány (Bartošovi, 2019)3. se proto hodí. Když potom ale přijdete domů k partnerovi, toužíte po něčem úplně jiném.

Ženský princip je postaven na lehkosti, ne na síle. Nechci být posuzována podle toho, co zvládnu, jak moc se umím zatnout, jak moc jsem užitečná, přála bych si být vnímána, že taková jaká jsem, jsem v pořádku (Bartošovi, 2019, s.88)4. bez dokazování čehokoliv, bez nutnosti se nějak překonávat. Toužím být prostě jen sama sebou a mít možnost volně a přirozeně projevit své sny a touhy vedle někoho, kdo se mých přání nebude bát, s kým se budu moct smát a cítit se bezpečně, nechci žádný boj. V partnerství chci vytvářet to, co je ženě vlastní, pocit štěstí, pohody a lásky (Bartošovi, 2019)5..

Správná míra

Pravé mistrovství je potom dobře vyvážit ženský a mužský princip. Mám zkušenost se vztahem, kdy partner byl do té míry pasivní, že jsem pomalu začala přebírat jeho mužskou roli, plánovat, vymýšlet a organizovat a všechno šlo postupně do háje. Nemůžete mít ani někoho, kdo Vás prostě není hoden, nestačí Vám, z toho taky kouká průser, on se cítí méněcenný a Vy se musíte hrbit, aby na Vás dosáhl, to prostě nejde dohromady. Jde o to najít partnera svého levelu (Bartošovi, 2019, s.136)6., abyste se oba mohli chovat spontánně a zároveň se vzájemně doplňovali, stačili si, ale nesoupeřili spolu.

Kompromis nefunguje

Na kompromisy moc nevěřím, chvíli to sice funguje, oba se na chvíli domluví, pak ale problém vybublá někde jinde.

Když si nedokážete říct o svoje potřeby, nejste upřímní sami k sobě, vydržíte to tak deset, maximálně dvacet let a pak ztratíte sami sebe, jak se stále snažíte někomu přizpůsobovat a dělat ve vztahu kompromisy, aby byl klid.

Jednou mi i jeden takový muž na vysoké pozici s manželstvím plným kompromisů řekl, a tu větu si pamatuju do dneška:” Ony (manželky) si vážně myslí, že jsou pro nás jediné, opravdu tomu věří a netuší nic”. Jednu ženu, se kterou tvořil stabilní, nefunkční svazek měl doma, druhou, se kterou zas cítil, že žije a může být chvíli sám sebou si pak držel jako milenku. Ve stejné situaci může být i žena, nejen muži mají tajné románky i ženy podvádějí. Ty ale pak mají větší tendenci od manželů odcházet, protože se opravdu zamilují a pak za sebou pálí mosty. Tohle všechno vnímat a ještě věřit, že můžete najít trvalý vztah je možná čiré bláznovství, ale já si ještě chci dopřát být trochu naivní, i když už jsem se spálila tolikrát, nedokážu ale nějak žít s vědomím, že je všechno nanic, nato mám v sobě až moc života, nechci ještě umřít, zatvrdit se a chrlit ze sebe ironické hlášky na adresu pánské části populace.

Pan Božský

Netoužím po nikom dokonalém, ale po tom svém. Nehledám pana Božského, ale toho, který bude pasovat ke mně a já k němu a když potom zůstaneme spolu sami a shodíme všechny masky, abychom byli prostě šťastní a uvolnění, žili na plný plyn a většinu času trávili v ložnici, ne v kuchyni sebeobětováním se pro druhé. Společenské škatulky, ocenění od druhých, zásluhy a posty jsou sice chvályhodné, ale vydrží pár sezón a můžou být pro život trochu těsné.

Pokud si nedáte pozor, skončíte na konci života s někým, s kým si budete dělat navzájem naschvály, schovávat bačkory a přepínat programy, plní frustrace, že Vám vlastní život nedává smysl.

Viděla jsem, jak se k sobě lidé na konci života dokážou chovat, když jediné, co mají společné, je majetek, třeba společný byt nebo dům. Starala jsem se chvíli jako pečovatelka o staré a nemohoucí a to jací na sebe lidi v některých párech byli, si budu navždycky pamatovat. Vzájemné obviňování a ponižování bylo na denním pořádku a cizí člověk jim byl milejší, než jejich životní partner. To nechci a věřím, že se někde najde někdo, kdo to má podobně, kdo si přeje fungovat ve dvojici, kde se budou oba mít opravdu rádi, budou si věřit, bez potlačování vlastních přirozených potřeb a přání.

Citace a parafráze 1. – 6. jsou z knihy: Bartošovi, Michal a Michaela. Smysluplné vztahy: Klíč ke svobodě. Editor a jazyková korektura: Dagmar Navrátilová. Druhé rozšířené vydání. New Organic Production, 2019. ISBN 978-80-270-6284-3

Posted by

Jsem Bára a tento blog píši pro zachování své vlastní autenticity a přirozenosti. Je snadné se v každodenním shonu ztratit mezi běžnými povinnostmi a když si nedáte pozor, zjistíte, že žijete se seznamem úkolů přilepeným na čele a vlastní život vám utíká mezi prsty.

2 thoughts on “Spřízněná duše

  1. Díky Báro za inspirativní sdílení vaší cesty k sobě a partnerovi, který ladí. Podala jste vaši rodinnou a vlastně v našich českých podmínkách častou zkušenost žen, které jsou na vše samy. Extrém byl doveden na pokraj. Další generace žen sice těmi přesvědčeními nasákly, ale už to chtějí jinak a zkoušejí prošlapávat novou cestu. Na té jim pomůže i to, když v imaginacích budou utvářet své budoucí Já, které má radost v náruči ladícího muže (například). Tohle vaše starší já vás může poté vést samo k sobě, protože chce být žito ve hmotné realitě. Promlouvá k vám skrze pocity, znamení a nápomocné osoby. Vede vás do situací, které vám pomohou osvobodit se z přesvědčení, které jsou překážkou a buduje ty, které jsou mostem.

    Liked by 1 person

Leave a Reply to laramiska Cancel reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s