Návrat k sobě

Původně jsem měla rozepsaný článek o disciplíně a jak si jí udržet, pokud člověk za něčím jde, ale nedodělala jsem ho, nešlo mi to, mám s disciplínou asi trochu potíž. Hlavně mi ale došlo, že nechci psát žádné sluníčkové návody plné prázdných frází, kterých je dnes všude plno; na sociálních sítích, v lifestylových časopisech, odevšad se na vás valí tuny citátů, motivačních hlášek a různých textů ve smyslu honby za dokonalostí. V jednom magazínu si přečtete třeba “7 skvělých rad na vysněný život”, v druhém pak zas máte “12 tipů na zlepšení sebevědomí” a ve třetím najdete recept na to “Jak být úspěšná v práci”. Tyhle rady, tipy a návody se pak v menších obměnách neustále opakují a čekat od nich můžete nanejvýš lehkou inspiraci. Konzumovat ale tuto instantní poradnu nahusto a čekat, že vám v životě s něčím opravdu pomůže, je jako si myslet, že na zlomenou ruku zabírá náplast.

Zde, na tomto blogu píši o svých životních zkušenostech, které mohu takto prostřednictvím různých příspěvků a článků sdílet a podělit se tak o vlastní prožitek. V žádném případě si však netroufám nikomu nějak radit nebo poskytovat návod či řešení jeho problému, na to si každý musí bohužel či bohudík přijít v životě sám. Psaní je jedním z mých ventilů a pokud mé texty někomu pomohou se zorientovat v jeho životní situaci, budu jedině ráda. Jde ale pouze o můj laický osobní pohled na věc, nejsem odborník, psycholog, nepředkládám fundovaná stanoviska, to ráda přenechám jiným.

Hledání směru

Dnes se živím angličtinou, ale bývaly doby, kdy možnost, že bych mohla tenhle jazyk pořádně umět, byla naprosto nereálná. Na základce jsme měli anglinu asi jen dva roky a na konzervatoři, kde jsem studovala hru na lesní roh, se řešily hlavně hudební předměty a nějaká čeština, nebo děják nikomu moc žíly netrhaly, natož jazyky, kdy se nám učitelé měnili každý rok. Vzpomínám, že jsme tam měli jako studenti volnosti habaděj a když nám potom asi ve čtvrťáku změnili třídní učitelku a nastoupila češtinářka z gymplu, měla jsem dvojku z chování za neomluvené hodiny. Že mi pořádné učení a vstřebávání vědomostí chybělo, jsem si uvědomila asi někde mezi přípravou na maturitu, při šprtání dějin hudby a psaním absolventské práce v šestém ročníku. Viděla jsem, že spolužáci kolem mě, se všemu tomu učení dost vyhýbali, mě to naopak vyhovovalo a bavilo. Když jsem pak v šesťáku končila a spolužáci odcházeli na HAMU a JAMU, moc jsem netušila, co budu se životem dělat dál, jen jsem chtěla být v něčem dobrá a tam někde pak vznikl nápad věnovat se angličtině.

Změna zaměření

Vybrala jsem si asi tu nejtěžší cestu, kterou jsem mohla. Kdybych se nikam necpala, učila bych dnes na ZŠU hru na dechové nástroje a byla naštvaná a frustrovaná, že dělám něco, co mě nikdy moc nebavilo, kvůli čemu jsem se nemusela moc namáhat, co prostě jen tak vyplynulo z okolností. Já se ale rozhodla pro přijímačky na vejšku a v době, kdy jsem se na ně připravovala, jsem dopoledne chodila na kurz angličtiny a odpoledne učila zobcové flétničky. Nosila jsem si učení i do práce, po roce šla na přijímačky a zvládla je. Bylo to pro mě něco naprosto neuvěřitelného, byla jsem šťastná, ale nic těžšího jsem si vážně vybrat nemohla. Se studiem jsem začínala na pajdě v Ústí nad Labem a ve třeťáku jsem přešla do Plzně, kde jsem úspěšně složila státnice z anglického a ruského jazyka. Co všechno člověk na vejšce zažívá a s čím vším se může setkat, je pak kapitola na další samostatný příspěvek.

Svému “starému já”

Chci ale říct, že když se dnes zpětně ohlížím za svými studii, poradila bych si více si věřit, nepropadat zbytečně panice, dobře se soustředit na jednotlivé kroky, zkoušky a nenechat se ničím rozptylovat. Často jsem propadala zoufalství a beznaději, když jsem viděla jak pozadu jsem byla třeba ve srovnání s gymplákama, kteří měli gramatiku tak nadrcenou, až jim z uší lezla nepravidelná slovesa. Vůbec jsem si ale neuvědomovala, že se mi podařil vpravdě husarský kousek, když jsem se na školu vůbec dostala. Celý život do svých jednadvaceti let děláte jednu věc a pak rok dřepíte nad učebnicí a cvak a děláte jinou, to přece není tak úplně špatné. Podařilo se mi zcela změnit své zaměření, teď ještě vydržet a makat do úmoru a do zemdlení, což jsem moc neuměla a velmi ráda jsem svou pozornost nechávala odvádět k různým radostem studentského života. Z toho tedy plyne třetí rada, která zní: “Tvrdě makat a dát do toho všechno”. Vždycky se najde někdo, kdo je lepší než Vy, to ovlivnit nemůžete. Co ale naopak ovlivníte je, jak moc úsilí do své práce vložíte, buďte tedy ten největší pracant v místnosti, aby z Vás odskakovaly i jiskry.

Přetavit bolest

Dneska mám pocit, jako kdybych vyprávěla o někom jiném, jako kdyby se to stalo v nějakém jiném životě a přesto jsem to já. S těmi minulými dny mě pojí spousta bolesti, když vzpomínám, jak jsem si myslela, že nestojím za nic, že nic pořádného neumím a ani nemám na to, abych se něco naučila a více věřila tomu, co si o mně mysleli či tvrdili ostatní. Život to tak pěkně umí zařídit, že Vám vždy uděluje lekce, které nejvíce potřebujete a tak jsem se dostala až do bodu, kdy už nebylo co ztratit a řekla si, že takhle dál už tedy opravdu ne. Teprve tam na úplném dně poznáte, co ve Vás je, jestli máte kuráž na to, abyste chytli život za pačesy, zatřásli s ním a začali si ho vytvářet podle svého gusta. Kdo na něco takového koule nemá, je právě ten, kdo se lidem posmívá nejvíc, protože nevěří, že on sám je něčeho mimořádného schopen, natož pak ostatní. Chci tedy touto cestou poděkovat všem těm, kteří mi v minulosti připravili ty nejtěžší chvíle, ušklíbali se a vysmívali, protože díky Vám, milí škarohlídové, jsem zvládla něco, co by jen tak někdo nedal. Vlastně mi pomáháte i nyní, protože je vždycky někdo, kdo Vám nepřeje a byl by radši, kdyby se Vám nedařilo, aby se sám cítil lépe. Takže díky Bubáci, děláte ze mě lepšího a silnějšího člověka.

Čerpat z vlastního pramene

Jsem teď víc taková, jaká jsem bývala jako malá holka, než jsem stačila dostatečně vstřebat všechna společenská pravidla a zabřednout do konformity. Můj současný životní pocit je absolutně diametrálně odlišný od toho, jak jsem se cítila dříve, jako kdybych vyčistila jakýsi dávný životodárný pramen, o který jsem se přestala starat. Jakmile se vrátíte zpět k sobě a znovu začnete poslouchat, co Vám říká srdce, svět se Vám najednou začne měnit pod rukama, skoro jako když se probudíte z komatu. Znovu cítíte, že žijete a můžete se smát, nebo plakat, to je jedno, důležité je, že jste to opravdu Vy a jste v kontaktu se svou vnitřní přirozeností. Jakmile totiž máte tohle spojení, velmi přesně rozeznáváte, co je pro Vás v životě důležité a co ne, pro co chcete bojovat a nad čím jen mávnete rukou, co je balast a co podstata. Tohle mozek neumí, ten jen myslí, dost o všem pochybuje a nikdy Vás nepodrží, právě naopak; je schopen Vás úplně ochromit, paralyzovat a odradit od čehokoliv, co mu nepřijde dost logické. Člověk, který neumí používat tu nejdůležitější část, která nám byla dána, obvykle jen srší ironií, hází kolem sebe samé sarkasmy ve snaze vypadat zkušeně a vyzrále, přitom je sám dezorientovaný a vyděšený jak malé dítě, které ztratilo cestu domů. Je to přesně jak v té písničce: “Neboj se být slabý, ale nebuď ani příliš pyšný, že jsi silný. Podívej se do svého srdce, tam najdeš sám sebe”. (Enigma, Return to Innocence)

Don’t be afraid to be weak
Don’t be too proud to be strong
Just look into your heart my friend
That will be the return to yourself
The return to innocence

enigma “RETURN TO THE iNNOCENCE”
Enigma “Return to the Innocence”

Posted by

Jsem Bára a tento blog píši pro zachování své vlastní autenticity a přirozenosti. Je snadné se v každodenním shonu ztratit mezi běžnými povinnostmi a když si nedáte pozor, zjistíte, že žijete se seznamem úkolů přilepeným na čele a vlastní život vám utíká mezi prsty.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s