Pandemie jako katalyzátor změn & Kde brát životní štávu

Listopadové nedělní odpoledne, venku pošmourno, sedím u počítače, usrkávám jogurtové borůvkovo-banánové smoothie a píši zas po dlouhé době nový příspěvek na blog. Mám pocit, jako bych se konečně prodrala z nějaké hloubky nahoru na hladinu a pořádně zalapala po dechu. Walda, kterému jsem udělala pelíšek hned vedle notebooku, aby na mě viděl, občas zvedne hlavu a zkontroluje, jestli nedělám hrubky. Zabalená v dece, co nejblíže topení, klepu jak datel do klávesnice slova a s každou novou větou se mi uleví víc a víc, tak hrozně mi psaní chybělo, tak moc. Vlastně ani vůbec nevím, proč jsem tak dlouho nic nenapsala, možná mi připadalo, že mi chybí nové nápady, možná kvůli pracovním povinnostem, kterým jsem vždy dala přednost. Připadám si teď trochu jak malé dítě, které dělá něco zakázaného, zas jsem našla svou zapomenutou tajnou zahradu a teď stojím uprostřed a hraji si.

Pandemie jako katalyzátor změn

Pandemie a všechna vládní opatření donutili celou společnost k něčemu naprosto neobvyklému. Nejen že jsme měli příležitost trávit daleko více času se svými nejbližšími, se svou rodinou. Zůstali jsme ale hlavně daleko více sami se sebou a někdo se v tom moři času bohužel utopil, někdo jen tak tak vyškrábal nad hladinu, aby nabral dech. Čelit sám sobě, svým vlastním strachům a nejistotám je opravdu jedna z nejtěžších věcí na světě a šest měsíců domácího vězení s člověkem trochu zamává. Vaše vědomí se promění v pokoj se čtyřmi stěnami, kde je skříň s jedním malým rozlámaným kostlivcem, do této chvíle je vše zatím v naprostém pořádku, v pokoji pravidelně uklízíte, skříň občas vyvětráte a kostlivečka něčím zabavíte, aby Vás neotravoval. Pokud máte ale sklony k obsesivním myšlenkám jako já a pravidelně nemeditujete, abyste získali nadhled, kostliveček v podobě nějakého toxického myšlenkového vzorce se najednou změní v super monstrum a dostane Vás. Tak alespoň vypadají moje myšlenkové procesy , když je pravidelně “neperu” – nemedituji. Těm špatným a škodlivým věnuji spoustu pozornosti a tak nabývají na síle a zvětšují se. A pak už se v tom celkem plácáte, děláte z komára velblouda, o všem pochybujete a nebaví vás už lautr nic. Je to vážně takový malý osobní očistec. Jak z toho ven? Zase musíte změnit sebe a své chování, jinak zešílíte.

Kde brát životní štávu

Když už Vám konečně přestanou fungovat všechny výmluvy, kdo všechno může za to, že už Vám vážně docela hrabe a začínáte být lehce agresivní a nebezpeční sobě i svému okolí, jak roste Vaše frustrace z vlastního jednání, začnete v sebeobraně dělat věci, které byste jindy prostě nedělali. Upravíte denní program, sestavíte seznam úkolů a pak už jen odškrtáváte, a těšíte se z toho, jak to pěkně odsejpá. Ale pozor! I když proškrtáte celý žlutý, zelený i růžový to-do list, navaříte, napečete a vyperete, děti vychováte, manžela potěšíte, prostě uděláte úplně všechno, co se udělat dá, tak je Vám stejně pořád pod psa, protože jste ZASE zapomněli na sebe a je to Vaše chyba. Protože všechno, co jste udělali, bylo pro druhé, aby Vás někdo DRUHÝ ocenil a pochválil, protože Vy sami to neumíte. Proto se tak honíte, abyste potěšili děti, partnera, šéfa, protože sami v sobě hodnotu nevidíte. Jak potom chcete učit svoje vlastní děti sebevědomí, neboli V´ĚDOMÍ VLASTNÍ HODNOTY, když sami sebe neuznáváte, sami v sobě HODNOTU NEVIDÍTE? Maminky, můžete své malé princezně stokrát říkat, že je nejkrásnější a nejchytřejší, když Vás samotnou někdo pochválí a řekne třeba, že Vám to sluší a Vy jen mávnete rukou se slovy: “To nestojí za řeč, ty šaty už mám dva roky”, snižujete tak okamžitě váhu toho, co říkáte vlastní dceři, protože neumíte přijmout a užít si pochvaly od druhých. Ona to pak vidí, a dělá úplně to samé co Vy, stále hledá přijetí u druhých, ne u sebe.

Štěstí a radost v maličkostech

Vědomí vlastní hodnoty, radost a štěstí se dá najít v každodenních maličkostech, stačí, když to, co děláte, Vám opravdu dělá upřímnou radost. Buďte někdy trochu sobečtí a zkuste najít, co to je. Místo toho, že budete se zaťatým výrazem a zpoceným čelem kmitat kolem svých milovaných, najděte si chvíli a udělejte něco pouze pro sebe. Zajděte si do knihovny, na film, na koncert, zapište se do kurzu čehokoliv, co Vás zajímá, objednejte se ke kadeřníkovi, na kosmetiku, kupte si permanentku do fitka, nebo choďte běhat, prostě cokoliv, při čem je Vám dobře a děláte to opravdu jenom pro sebe. Já si dělám radost zrovna teď tímhle článkem, hodně mi pak pomáhá pohyb a příroda, potom hudba a literatura. Úplně nově jsem si pak zaregistrovala novou webovou doménu, změnila logo stránek a celkové směřování blogu namířila trochu jinam. Je to tak celé více o mně a více osobní a celkově mi to lépe sedí. A vím, že musím psát, jinak budu lidově řečeno “hynout na úbytě”, neboli chřadnout pro nedostatek tvořivé práce. :))

Pandemie nám umožnila opravdu blízké setkaní se sebou samými. Pro někoho je to setkání milé, pro někoho zas spíše peklo na zemi. Pojďme celou tu situaci využít ku prospěchu svému. Naučme se být lépe sami se sebou, to nám prozatím stačí.

Posted by

Jsem Bára a tento blog píši pro zachování své vlastní autenticity a přirozenosti. Je snadné se v každodenním shonu ztratit mezi běžnými povinnostmi a když si nedáte pozor, zjistíte, že žijete se seznamem úkolů přilepeným na čele a vlastní život vám utíká mezi prsty.

3 thoughts on “Pandemie jako katalyzátor změn & Kde brát životní štávu

  1. Baruško, moc mě to tvé psaní potěšilo, oslovilo,přeji Ti častějí mít čas na imaginární kouzelnou zahradu a nabrat do plic čerstvý vzduch. Hodně sil a výdrž v práci na duši i těle.Nové nápady,inspitrativní myšlenky pak budou přicházet častěji a častěji.Krásné snění v realitě života. .mamuša

    Liked by 1 person

Leave a Reply to Vlasta Hlotanová Cancel reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s